Kutná Hora

Existují prý místa, která musí každý člověk vidět. Když je to jen trochu možné. Tím mi táta vysvětluje, proč mě zase někam tahne, abych se tam podíval.

(Pohled na Kutnou Horu od chrámu sv.Barbory)
No tak dopředu mi řekne, kam jedeme a proč tam jedeme. Většinou se mi tam nechce. Ale až se vrátíme, tak obvykle uznám, že to stálo za vidění. Ať už Říp, Koněpruské jeskyně... Nebo zkrátka něco. Nejvíc mě táta tahá po Praze, když tady bydlíme.

No a teď Kutná Hora... Hlavně tedy Sedlec, kostnice. To mi přišlo zajímavé. Výzdoba z lidských kostí. Trochu jsme se toho bál, že se mi o tom bude v noci zdát. Ale zatím dobrý, nic.

Jestli se mi to líbilo... Bylo to zvláštní. Jsem rád, že jsem tam byl. Táta tam prý taky byl jen jednou v životě, jako kluk asi v mém věku. Až budu mít svého syna, tak ho prý taky mám brát na Říp, na Bílou horu, do sedlcké kostnice...

V kostnici bylo zakázané úplně všechno. Hlavně focení. Tak jsme to dodrželi. Já i táta. Pravidla se mají dodržovat. Když nejsou v rozporu se svědomím. (Já na náboženství názor nemám. Rodiče mě do něj nenutí, tak uvidím časem.)

Proč se tam vlasntě nesmělo fotit? Když už se těmi kostmi tolikrát hýbalo a ledascos provádělo... Táta se ptal. Prý si turisté pořizovali nevhodná selfíčka. Tak to ten zákaz chápeme a bereme.

No a ke kostnici jsme si přidali Kutnou Horu. Lítali jsme jako šílení. Táta dvakrát tolik, protože se snažil fotit. Měl jsem u sebe mobil, kdybych se ztratil. Ve vlaku jsem na něm hrál šachy proti počítači, z okna nic zajímavého vidět nebylo. No a ve městě jsem taky trochu fotil. Chrám svaté Barbory je prý klasika...

Počasí se vydařilo. Většinou bylo pod mrakem. Sice dusno, ale lepší než pálivé slunce. A jakmile jsme přišli na nádraží, že pojedeme domů, začalo hustě pršet.

No a táta dělal ostudu. Pořád se někoho na něco ptal. Jestli je ta voda pitná, kam se místní chodí najíst, co to tam je, co není na turistické mapě... Máma zas vlezla do každého obchodu se šaty, butiku a secondhandu. Ale dalo se to vydržet. Poprvé v životě jsem lízal zmrzlinu "slaný karamel". Byla dobrá.

A chci se zeptat. Byli jste už všichni v Kutné Hoře. Byli jste všichni v kostnici v Sedlci? Umíte všichni zazpívat "Já jsem z Kutné Hory koudelníkův syn...", nebo táta zase nadsazuje, jak mu to často vyčítá mamka?

...