Lokálkářova kompozice

V sobotu jsem se vyskytoval na Palmovce. Pracuji tam. Ale občas i jen tak projíždím a procházím mimo. Je to zkrátka v mém akčním rádiu. Co já tam všechno nevidím...

Ale ne všechno, co vidím, si troufnu fotit a ne všechno, co bych třeba i nafotil, bych zveřejnil. Mám určitou alespoň elementární úctu ke každému, i k bezdomovci. Nikdy třeba nefotím obličeje. Kdybych potkal oběšence, nebudu ho fotit vůbec. Stejně tak mrtvé u dopravní nehody...

Takže jsem si všiml, že se tam povaluje něco, co na tohle místo nepatří. Šel jsem blíž. Nebylo to něco, ale někdo. Šel jsem ještě blíž. Ani bezdomovec si nezaslouží umřít bez pomoci.

Jenomže ten gentleman chrápal tak, že nemohl být mrtvý ani náhodou. Předpokládám, že se šel vymočit do křovíčka uprostřed křižovatky, když jej přemohl spánek. Takže si ho jen vyfotím a půjdu. Ale jak ho vyfotit?

No, chci, aby byla vidět kolej. Leží dost nešťastně. Kdyby na něj přišly divoké sny a začal se převalovat... A taky chci, aby byly vidět oba výlezy z metra...

Na druhou stranu... Když si ho přiblížím a potlačím okolí...Vypadá trochu jako... Když jej přitloukali. Nebo když jej snímali. A není vůbec okradený. Má v kapse mobil. Na rukou hodinky... Bude tam ležet čerstvě. Kdo ví, jak bude vypadat za 15 minut...

A stojí ta fotografie vůbec za článek?

Existují světově proslulá média. Která řeší světové existenciální problémy. Existují i domácí, Respektovaná média... A pak existují plátky. Jako třeba Metro, HoBuLet (občasník Holešovic, Bubnů a Letné, Osmička)...

A v těch médiích jsou páni novináři. A taky pisálkové. (Genderově nekorektní, ale nešť!) Někdo píše úvodníky, někdo lokální zpravodajství. Někdo se věnuje politice, někdo černé kronice, nebo sportu, společenské rubrice... Kde je moje místo?

Mně se do velké, anglicky psané žurnalistiky nechce... Nebudu psát cestovatelské články. Článek nad dvacet dolarů, to není nic pro mě. Já se budu věnovat malým lokálním zprávičkám. Za čtyři dolary brutto, to je dneska za 5 hive netto... Občas se nebesa otevrou a přistane třeba i desítka... A mně to stačí.

Budu ta pilná žurnalistická včelka... Syn má po přijímačkách... Budu mít chvilku času. Článek denně. Nic světoborného... Maličkosti. Třeba bezďák spící na křižovatce...